Akce Krkonoše: Československá armáda měla vstoupit do války s Polskem
Marian Panek
Před lety byla díky rozkazu z Moskvy Československá lidová armáda blízko tomu, aby v Polsku zopakovala národní tragédii z srpna 1968.
Polské protikomunistické protesty vedené odbory Solidarity měly být potlačeny invazí vojsk Varšavské smlouvy. V rámci operace známé jako "Krkonoše" byla v prosinci 1980 vyslána k polským hranicím československá vojenská síla. V akci bylo nasazeno více než 17 tisíc vojáků a přes 500 tanků. I když oficiálně šlo o cvičení, vojáci se skutečně připravovali na vojenský zásah. Nakonec byla akce odvolána.
Pozadí konfliktu
V polovině roku 1980 začali Poláci vyjadřovat nesouhlas s komunistickým režimem. Nepokoje vypukly po vládním rozhodnutí zvýšit ceny masa, což vedlo k místním stávkám dělníků a úředníků, které postupně přerostly v celostátní protesty. V září téhož roku vznikly v gdaňských loděnicích Nezávislé samosprávné odbory, známé jako Solidarita.
Plánovaná operace
Podle plánů Moskvy se mělo cvičení zúčastnit několik armádních složek: sovětské, československé, východoněmecké a polské armády. Mělo jít o koordinovaný vojenský zásah zahrnující až šest sovětských divizí, jednu východoněmeckou, čtyři polské a dvě československé tankové divize, které měly být podpořeny motostřeleckými jednotkami.
Nepředvídaný začátek
Sovětská armáda oznámila "cvičení" s ostrými náboji vojákům těsně před začátkem, což bylo překvapující, protože taková cvičení se obvykle konala na jaře nebo na podzim. V několika týdnech před Vánocemi nikdo neočekával, že se začne bojová pohotovost.
Přípravy a skutečný důvod cvičení byly utajeny. Oficiálně šlo o běžné taktické cvičení, které mělo přerůst v velitelsko-štábní cvičení na polském území. Přestože podobná prověřování bojové pohotovosti nebyla mezi vojsky Varšavské smlouvy neobvyklá, skutečné záměry byly skryty.
Vojenské přípravy a komplikace
Vojáci byli připravováni k pohybu k polským hranicím, konkrétně do výcvikového střediska Mimoň. Do akce se zapojilo 17 309 vojáků, 541 tanků, 261 bojových vozidel pěchoty, 335 obrněných transportérů a 139 dělostřeleckých kusů, spolu s rozsáhlou automobilovou technikou.
Před hlavním přesunem do Polska byla vyslána skupina důstojníků, aby připravila pozice a domluvila spolupráci s polskými jednotkami. Poláci však dali jasně najevo, že jakýkoliv vstup československých jednotek na jejich území budou považovat za okupaci.
Podmínky na místě a zrušení akce
Vojáci se přesunuli do dnešního Slezska, kde jedna československá divize byla nasazena u hranic s Východním Německem a druhá divize, spolu se sovětskými tankovými jednotkami, se přesunula jižně od Katovic. Mrazivé počasí, které kleslo až pod -10 °C, způsobilo mnoha vojákům omrzliny a amputace prstů. S nečekaně vyhlášeným cvičením byly problémy i se zásobováním a technikou.
Po několika dnech čekání na pokyny z Moskvy, 9. prosince, generální tajemník ÚV KSČ Gustav Husák nařídil stažení jednotek zpět do posádek. Cesta zpět trvala přibližně tři dny.
Motivy a následky
Moskva měla pádné důvody k odvolání zásahu. Nechtěla opakovat události z roku 1968 a věděla, že politická situace v Polsku se nevyvinula tak, jak se očekávalo. Navíc Sověti byli v té době již zapojeni do složité operace v Afghánistánu, která ukázala, že vojenské zásahy nejsou jednoduché. Ekonomické faktory, včetně závislosti na technologiích ze Západu, rovněž hrály roli v rozhodování.
Až do 13. prosince 1981, kdy polský premiér Wojciech Jaruzelski vyhlásil válečný stav a potlačil Solidaritu, zůstala situace napjatá. Před tímto krokem bylo ještě svoláno cvičení "Sojuz 81" na polské hranice.
Odmítnutí vojenského zásahu znamenalo změnu v přístupu Sovětů k Brežněvově doktríně, která se zaměřovala na udržení statu quo prostřednictvím vojenských intervencí v socialistických zemích. Situace v Polsku byla ponechána na rozhodnutí místních orgánů.