V československé armádě umíralo více než 200 vojáků ročně a to nebyla válka

Marian Panek

AČR zajímavosti

Základní vojenská služba nebyl žádný med. Nicméně málokdo věděl, že i mírová armáda ČSSR vyráběla vdovy a sirotky jako na běžícím pásu. Neúcta k životu brance, nebo jen neschopnost důstojnického sboru? Kdoví. 

Statistiky ukazují, že i když tehdejší Československá socialistická armáda nevedla žádné války, počet úmrtí v armádě byl srovnatelný s válečnými ztrátami. V období od roku 1964 do roku 1989 zemřelo při službě v Československé lidové armádě 3 843 mužů. Celkový počet úmrtí za celou dobu existence „socialistické“ armády byl však ještě mnohem vyšší.

Vojáci nezemřeli v bojových akcích, ale při běžném výcviku, dopravních nehodách, cvičných střelbách a jiných událostech spojených s vojenskou službou. Mnoho vojáků také během služby spáchalo sebevraždu. I když prakticky každý, kdo sloužil v základní vojenské službě za socialismu, se přímo nebo nepřímo setkal s nějakou tragickou událostí ve svém okolí, tak vysoký počet evidovaných úmrtí překvapil i historiky.

Ve výcvikovém roce 1966/67 zemřelo při výkonu vojenské služby nebo v souvislosti s ní 278 vojáků, dalších 397 utrpělo těžká zranění.

To nebyla žádná výjimka. Od počátku šedesátých let se počet úmrtí v armádě pohyboval každoročně přes dvě stě. Ve výcvikovém roce 1964/65 zemřelo 237 vojáků a 429 bylo těžce zraněno. V následujících letech to bylo 281 úmrtí (374 zraněných), 278 (397) a 268 (453). „Pod dvě stě úmrtí ročně se armáda dostala až v roce 1972.

Možná díky zlepšeným bezpečnostním opatřením v Československé lidové armádě se počet tragických událostí se smrtelnými následky trvale snižoval.