Povinná vojenská služba: moderní forma obrany nebo nutný krok do budoucnosti?
Marian Panek
Od vypuknutí války na Ukrajině se obranné systémy evropských zemí začaly znatelně měnit. Tanky, obrněná technika a děla se vrací do hry
a zároveň roste tlak na navyšování početu vojaků. Jedním z nejdiskutovanějších témat se tak znovu stává povinná vojenská služba.
V minulosti si základná vojna v České společnosti vybudovala spíše negativní obraz. Posledních několik desetiletí před jejím zrušením v roce 2004 bylo provázeno problémy s nedostatečným výcvikem a šikanou. Vojenský výcvik se tehdy soustředil na tříměsíční základní přípravu, během níž se branci učili fyzické připravenosti, základním vojenským dovednostem i týmové spolupráci. Po měsíci přicházela vojenská přísaha, po ní pak specializovaný výcvik u jednotek.
Situace po roce 2022 ukazuje, že pouze profesionální armáda nemusí stačit. Ačkoliv se rozpočet Ministerstva obrany výrazně zvýšil, zájem o vstup
do armády je stále malý a nábory není dostatečné nahradit příchody i odchody vojaků. Počty v aktivních zálohách rostou jen velmi pomalu.
Řešením by mohl být například měsíční kurz pro čerstvě plnoleté muže (a případně ženy), kde by se všichni naučili základy vojenské přípravy, orientace v terénu, zacházení se zbraněm, ale i ochranu před nebezpečnými vlivy či krizovým situacím.
Namísto stovek kasáren by stačily dvě velké výcvikové základny - například u Hradiště a Libavé - které by byly schopny ročně výcvikem provést tisíce branců. Tento model by pomohl nejen nahradit chybějící vojenští personál, ale také by vedl k větší připravenosti obyvatel na krize všeho druhu.
Moderní forma vojenské služby tak nemusí být jen historickým návratem, ale i racionální odpovědí na dnešní nejistou dobou. Společná zkušenost
z výcviku, výuka základních dovedností a fyzická zdatnost mohou mladé generaci přinést mnohem víc než jen vojenský drill – může jít o nástroj
ke zvýšení osobní odolnosti a posílení společenství.