Vývoj povinné vojenské služby na území dnešní České republiky: Od doživotních služeb po profesionalizaci armády
Marian Panek
Povinná vojenská služba má na našem území bohatou historii. Od doživotního závazku až po profesionální armádu – přinášíme přehled nejvýznamnějších milníků vývoje vojenské povinnosti v českých zemích.
První kroky k armádnímu systému (1649–1781)
V roce 1649 vznikla první stálá vojenská jednotka pod správou habsburské monarchie. Císař Ferdinand III. ponechal několik pluků ve zbrani i v mírových časech. Vojáci se tehdy zavazovali k doživotní službě, ale během období bez válek měli možnost odcházet na několikaletou dovolenou.
Za vlády Josefa II. došlo roku 1781 k zásadní změně: vojenská služba se stala povinností nejnižších společenských vrstev. Vyšší třídy, jako šlechta nebo duchovní, měly z povinnosti výjimku. Systém odvodů často probíhal nedobrovolně.
Reformy délky služby (1802–1868)
Roku 1802 byl zrušen doživotní charakter služby. Pěšáci sloužili 10 let, jezdci 12 let a dělostřelci dokonce 14 let. Doba služby se postupně zkracovala –
v roce 1845 na osm let.
Zásadní obrat nastal v roce 1868, kdy byl přijat tzv. branný zákon. Tím byla zavedena všeobecná branná povinnost. Délka vojny se stanovila na tři roky, následovala záloha a služba v tzv. zeměbraně.
Mezi válkami a po vzniku Československa (1912–1939)
Před první světovou válkou byla služba opět zkrácena – na dva až čtyři roky v závislosti na typu jednotky. Po vzniku samostatného Československa
v roce 1918 byl branný zákon rozšířen. Zpočátku se sloužilo 14 měsíců, později 18 a nakonec opět dva roky. Zavedena byla také vojenská cvičení pro záložníky.
Roku 1927 vznikl systém tzv. náhradní zálohy – muži nad povolený počet branců byli zařazováni bokem. Zároveň zákon zohledňoval sociální situaci, např. živitele rodin nebo malé podnikatele.
Období po druhé světové válce
Po roce 1945 se branný zákon příliš neměnil. Odvody probíhaly ve věku 19 let a vojenská služba trvala 24 měsíců. Výjimky existovaly pro studenty, jediného živitele rodiny a další specifické případy.
Roku 1949 byl přijat nový zákon, který prošel během socialistické éry několika novelizacemi, ale základní rámec zůstal zachován.
Reformy po roce 1989 a cesta ke zrušení
Po pádu komunismu přišla první výrazná změna v roce 1990 – základní vojna byla zkrácena na 18 měsíců a byla zavedena možnost civilní služby.
V následujících letech došlo k dalším úpravám: snížení délky služby na 12 měsíců (1993), rozšíření odkladů pro studenty a úpravy v systému záloh.
Zásadní zlom nastal v roce 2003, kdy ministr obrany Jaroslav Tvrdík navrhl zrušení základní vojenské služby. Návrh prošel vládou, parlamentem
i senátem. Poslední branci nastoupili 30. března 2004 a 22. prosince téhož roku odešli do civilu poslední vojáci.
Nová éra: Profesionální armáda
Od 1. ledna 2005 funguje česká armáda výhradně na profesionální bázi. Povinná služba zůstává zakotvena pouze pro případ ohrožení státu nebo války.